Tak jo - mám to za sebou a sice oslavu svého životního jubilea - zaplať pánbůh. I když musím říct, že jsem opět- skoro jako vždy (abych to nezakřikla) měla štěstí. Manžel vymyslel, kde bude oslava, udělal bramborový salát, vyudil a zavezl nezbytné propriety (co si budeme říkat -žrádlo a chlast). Moje hodná švagrová uvařila guláš pro 15 lidí, udělala obložené chlebíčky, "načančala" místost, kde se slavilo - moc hezky - a kamarádka Bětuška nadělala obložené mísy (taky moc hezky). Takže jediné, co jsem udělala já bylo, že jsem naložila bůček - ten samozřejmě nesmí nikde chybět. A bylo to. Oslava 7.3. mohla začít.
Je pravda, že už v neděli 1.3. byla na návštěvě moje o 17 měsíců starší sestra (takže ta už věděla, o co "go").
A pak přišlo pondělí - den "D".
Hnala jsem se z práce domů jako blázen, abych rodince připravila nějakou mňamku. Přijdu domů, kromě psů doma nikdo, a tak ze zvyku juknu k Zuzce, juknu k Jankovi - nikde nikdo. Jako poslední dveře jsem otevřela dveře do obýváku - a to byla pecka. Balónky, oběd, dort, rodina napáskovaná s kytkama, dárkama - byla jsem z toho úplně hotová. Něco takového jsem opravdu nečekala. Takže se bouchlo šampáňo, papal skvělý přírodní řízeček, hranolky, obloha - pohodička, pohoda.
Jo, jo, užívala jsem si. Moc jsem si přála noťas a asi jsem moc hodná, protože skutečně svůj notebook mám. Taky jsem dostala skvělé MP3 i s rádiem - jo, to se to jezdí v MHD (vůbec neslyším výlevy naší zlaté mládeže a ještě se dozvím co je po ránu ve světě nového).
Svoji pozornost zaměřte, prosím, zejména na dort! Ten tedy nemá chybu - ani ve vzhledu a chuťově byl vynikající!
Ještě jsem vám chtěla ukázat, jak jsme slavili, ale již jsem zřejmě přetažená a fotky nemůžu z "rajčete", což je web na fotky, vymlátit. Tak snad někdy příště. Pa.
